Nechte se odškodnit

I když to tak někdy nemusí vůbec vypadat, přesto nás obklopují nesčetná potenciálně hrozící rizika. Nikdo se jim nemůže vždy stoprocentně vyhýbat, nikdo nemá záruku, že zrovna jemu se nemůže nic stát. Ani ti nejopatrnější nemohou zůstávat v klidu, protože i kdyby se oni o své bezpečí maximálně postarali, mohou doznat újmy kvůli někomu jinému, kdo už si tak zodpovědně nepočíná.

A co si počít ve chvílích, kdy už je člověk nějak poškozen, když už jeho tělesná schránka nebo majetek dozná nějaké té újmy? Pak dotyčný pochopitelně musí tu více a tu méně – to podle okolností – trpět a strádat. S tím se nedá nic dělat, tak už tomu prostě je.

Ale takové strádání nemusí být zase až tak velké. A to v případě, že má poškozený jedinec nárok na odškodnění.

Někdy je tomu prostě tak. Někdo dozná újmy, a i když se tato nedá nějakým pojištěním odstranit bezezbytku, dají se její nepříjemné důsledky aspoň eliminovat na minimum. Protože finanční odškodnění přináší peníze, jimiž se dá financovat náprava toho, k čemu tu došlo. Dá se tím vyřešit aspoň to, co se s pomocí peněz řešit dá.

Ovšem je nasnadě, že ne každý, kdo je povinen někoho odškodnit, postupuje zodpovědně, tak, jak má. Obvykle je tu naopak snaha se odškodňování vyhnout nebo ho alespoň snížit na minimum. A nemusíme si vysvětlovat, jaký má tato snaha vliv na ty, kteří nesou břímě následků, jež se na nich podepisují.

A proto je určitě dobře, když se ten, kdo se cítí nedostatečně odškodněn, obrátí na někoho, kdo toto dokáže posoudit a kdo se případně zasadí o zvýšení takového odškodnění, je-li pro toto nějaký prostor. Protože tu jde o peníze, a o ty jde přece až v první řadě.

Někdy je třeba umět ty, kdo mají platit, k tomuto přinutit. Což ale obyčejní lidé nejednou neumí, neví jak na to nebo se jim na to nedostává sil. A proto nikdy neuškodí, když se obrátíte ve chvíli, kdy nejste uspokojeni, právě sem. Přece byste se nechtěli nechat připravit o to, nač máte nárok.